Za posledních pár let jsem už viděla různá anime a četla rozličné mangy, ale zatím žádné/žádnou z nich, nemůžu obvinit z neoriginality nebo aspoň prostého nedostatku invence. A Gintama je rozhodně velmi originální záležitostí. Odehrává se sice časově někdy v druhé polovině devatenáctého století, ovšem nikdy tady nedošlo ke konfliktu mezi příznivci šógunátu a imperiálními vlastenci. Oni totiž, než se tak mohlo stát, přiletěli z vesmíru mimozemštani a naprosto dovoleně se tu zabydleli…

Někdy v té nelehké době se čtyři společníci, zdatní šermíři, přidali k aktivnímu odboji a silou svých mečů se snažili zahnat mimozemšťany, souhrnně nazývané Amanto, zpět do chladných hlubin vesmíru, odkud přišli. Jenže s pouhými meči se mimozemským zbraním a vymoženostem příliš odolávat nedalo. A tak se vláda vzdala, země byla zabrána, město zmodernizováno, meče postaveny mimo zákon a hrdí samurajové, kterých už rázem nebylo třeba, ztratili smysl svého života. Amanto přizpůsobili město svým potřebám a tím pádem vyvolali nečekaně rychlou technickou revoluci, která rázem hodila jeho lidské obyvatele o desítky let dopředu.

Za pouhé dvě dekády od počátku samotné invaze se už ulicemi Eda prohání auta a motorky, mezi běžné vybavení domácnosti se řadí televize a mikrovlnky a navíc… vychází Weekly Shounen Jump[1]. Periferie Eda se sice v mnohém neliší od reálného Eda tehdejší doby, ale střed města je plný hypermoderních budov, obchodů a zábavních zařízení, kterým kraluje štíhlá věž Terminálu, kde volně přilétají a odlétají Amanto. A v takovéto době, která hrdinům příliš nepřála, se i cesty čtyř bojovníků nutně musely rozejít každá jiným směrem.

Sakamoto Tacuma se rozhodl, že už bojovat nebude a místo toho založí společnost a bude obchodovat jak s lidmi, tak mimozemšťany a tím pádem podněcovat vzájemnou spolupráci. Na druhou stranu Kacura Kotaró se myšlenky na vyexpedování Amanto ze Země nikdy nevzdal. Se svými přívrženci posílá poštou bomby na mimozemská velvyslanectví a ke všem pumovým útokům se hrdě hlásí. Jako terorista je neustále pronásledován policejními složkami Šinsengumi. Ovšem jestli je Kacura terorista, pak Takasugi Šinsuke je radikální extrémista. Místo jeho pobytu je neznámé a nejspíš plánuje něco opravdu velkého…

A teprve tady skutečně začíná náš příběh, neboť poslední ze čtveřice, Sakata Gintoki, vyměnil katanu za bokutó[2] a své služby v jakémkoliv oboru nabízí za patřičnou úplatu prakticky každému… tedy každému, kdo mu padne do oka. Že on ten Gintoki bude asi hlavní postava, vám dojde vcelku hned. Na obrazovce ho vidíte nejdéle, má cool hadry, cool rozdrbané stříbrné kučery a kudy chodí, tudy trousí mužným hlasem cool hlášky. Když na to přijde, dokáže se vybičovat k pořádné akci, zastat se ubožáků trpících pod jhem nějaké nespravedlnosti a ukázat, že pohlední hrdinové s duší samuraje ještě zdaleka nevymřeli. Jenže náš milý zlatý… tedy vlastně stříbrný Gin je hrdina jaksi na půl úvazku.

Obvykle totiž Gintoki tráví svůj čas v nepříliš moderní čtvrti Eda, kde v bytě patřícím uštěkané staré O-Tose, které už kolik měsíců dluží nájem, polehává na gauči a čte svůj oblíbený Jump[3]. Jeho pracovní náplní (pokud má peníze a nemá zákazníka) je zajít si kasina, kde obvykle prohraje i šaty, co má na sobě, nebo zapadnout do nejbližšího baru a tam se seřezat jako hovado, pak blít pomalu na každém rohu a ráno z toho mít ne opici, ale rovnou gorilu[4], takže kupříkladu ani netuší, kde se vzala ta holka, co na něm spí. Taky se v jednom kuse šťourá prstem v rypáku nebo aspoň v uchu. A to třeba i při jízdě na svém skútříku.

Z výše popsaného vás už asi došlo, že náš hrdina na baterky je, co se práce týče, děsně vybíravý. A pokud přece jen nějaké peníze získá, okamžitě je utratí za nové číslo Jumpu nebo za sladkosti, kterých nemá nikdy dost. A tak asi bude potřebovat někoho, kdo mu dá ke konání záslužných činů dostatečnou motivaci. Jedním z nich je šestnáctiletý Šimura Šinpači, který chce se svou starší sestrou O-Tae navrátit zašlou slávu opuštěnému rodinnému dóžu. Šinpači si obvykle zachovává zdravý rozum a chladnou hlavu, pokud se ovšem nejedná o jeho idol – mladičkou zpěvačku Terakado O-Cu, pak se mění v nadšeného i zuřivého fanouška.

Do třetice přibývá do skupiny pubertální mimozemšťanka Kagura z klanu Jato. Vypadá sice úplně jako člověk, ale má nadlidskou sílu a vpravdě nelidský apetit. Nesnáší přímé slunce, proto se skrývá pod slunečníkem. Že je odolný proti kulkám (pokud je Kagura zrovna nechytá do zubů) a navíc v něm má zabudovanou střelnou zbraň, která má málokdy čas vychladnout, dodávám už jen tak pro doplnění. Podle dostupných informací, je prý Kagura vůbec první z hrdinek Jumpu, která kdy zvracela v komiksu, potažmo na obrazovce. Jinak od Gintokiho pochytila většinu neřestí, jako třeba výše zmiňované dloubání v nose a v uchu.

Taky nesmím zapomenout na jejího mazlíčka Sadaharua, který sice vypadá jako roztomilé přerostlé štěně, ovšem povahu má psa Baskervillského a jeho pracovní náplní je kousat každého do hlavy. Jenom Kagura může díky své síle zvládat jeho agresivní sklony, ovšem v její dětské naivitě jí ani nedochází, že „pes“ se vlastně chová násilně i k ní, akorát ona si myslí, že si „drobeček“ jen tak hraje. Takže ubožáci, kterým stvoření požvýká hlavy a bolestivě jim nakope ta citlivá mužská místa, jsou nakonec stejně jen Gintoki a Šinpači.

No a tihle tři (čtyři) v rámci vydělání si na svůj denní chleba (v jejich případě cukrovinky z řas, misku s rýží a sklenici jahodového mléka) zažívají příhody tak nečekané, že je prostě musíte vidět, jinak tomu nejspíš neuvěříte. Cestu jim kříží mafie, svérázní policisté ze Šinsengumi, roboti, hloupí mimozemští princové, bývalé kněžky miko pracující z nedostatku jiných příležitostí jako hostesky v baru, hazardní hráči, transvestité, silně krátkozraké kunoiči[5], nindžové s hemeroidy a jiné pochybné existence, a to ani nemluvím o Gintokiho bývalých společnících Kacurovi, přiblblém Sakamotovi a ďábelském Takasugim, kteří se tu a tam také hlásí o slovo…

* * *

Šinsengumi:[6]

Ti by si zasloužili i samostatnou kapitolu, bohužel tolik prostoru nemám. I když jim zůstaly katany (někteří v nich mají zabudovány i hudební přehrávače ), nenosí tradiční modrobílá kimona, ale slušivé černé uniformičky v západním stylu. A protože se ve své podstatě jedná o policejní složky… Ano, přesně tak. Policajti se v téměř ve všech filmech vyskytují pouze proto, aby diváka pobavili, a vůbec existují z jediného důvodu, aby se na ně dělaly vtipy (tohle byl taky vtip ). Šinsengumi z Gintamy nejsou žádnou výjimkou a sranda je s nimi náramná.

Velitel Kondó Isao je blbec, který si ani neuvědomuje, co mu podřízení sdělují, zato se opíjí a pak v baru prohlašuje, že je impotent (v manze si, tuším, zoufal nad chlupatým zadkem). Od jistého okamžiku na každém kroku pronásleduje Šinpačiho sestru O-Tae (dělá v tom podniku hostesku), protože se neprozřetelně vyjádřila, že pokud by muže milovala, milovala by ho i jako impotenta (potažmo s ochlupeným pozadím). Gin se s ním utká v souboji, ve kterém mu ten prevít kučeravý nařízne dřevěný meč. Ze svého vítězství se ovšem příliš neraduje. Za ten podraz naprosto nehodný hlavního kladného hrdiny sám schytá kopance do koulí od svých přátel. Oficiálně i neoficiálně se Kondovi přezdívá gorila a jednou byl se skutečnou gorilou i málem oženěn. Na druhou stranu divák s ním má jisté sympatie, protože mu skutečně záleží na podřízených a je obdařen jistým druhem poctivosti a upřímnosti.

To jeho zástupce, Hidžikata Tóširó není idiot v žádném případě a vlastně se jeví, jako skoro normální. To skoro bych zdůraznila, protože kromě toho, že je to studený čumák, má neustále špačka v puse a zbožňuje telenovely, až nepřekonatelně miluje majonézu a dává si ji úplně na všechno. Většinou je to pěkně nechutné. Navíc musí spíš než zločinu dennodenně čelit nižšímu důstojníkovi, který ho zcela zjevně nenávidí a touží se dostat na jeho pozici a neváhá k tomu použít jakékoliv prostředky. Hidžikata je prakticky analogem ke Gintokimu. Oba jsou přibližně stejně staří, stejně tvrdohlaví a tu a tam i podobně jednají. Proto v sobě automaticky vidí rivaly a chovají se podle toho.

Tím důstojníkem usilujícím o Hidžikatovo postavení i život není nikdo jiný než mladičký kapitán první čety, Okita Sógo. Navíc je ten sladký malý saďour absolutně bezkonkurenční. Při každé lepší příležitosti se pokouší Hidžikatu s nevinným výrazem ve své ještě napůl dětské tvářičce odstřelit z malé bazuky, zapíchnout mečem nebo ho aspoň zmrzačit. O používání černé magie ani nemluvím. I když se zdá, že jeho antipatie k nadřízenému pramení pouze z prosté touhy po jeho místě, ve skutečnosti mu nemůže odpustit, že prakticky opustil jeho starší sestru Micubu. Ačkoli si Okita uvědomil, že to Hidžikata udělal z pocitu, že si dívka zaslouží lepší život, svůj postoj nezměnil. Stejně jako se Hidžikata po většinu děje srdečně nesnáší s Gintokim, Okita má podobný vztah s Kagurou.

A samozřejmě nesmím zapomenout na Jamazakiho Sagarua, který je sice zdánlivě ještě normálnější než Hidžikata, ale klidně by mohl mít i vlastní spin-off s názvem Prince of Badminton. Za neustálé machrování s badmintonovou raketou toho chudáka Hidžikata mlátí hlava nehlava. Hlavní Jamazakiho role v Šinsengumi je dělat špeha. Občas sleduje Gintokiho a jeho společníky a jeho nejtěžším úkolem nejspíš bylo infiltrovat se ke Kacurovi do Džói Šiši. Tam bohužel málem pohořel u testu, protože netušil, kolik nosů má Jackie Chan. A ještě tomu volovi upadla před všemi na zem legitka. Jamazaki se sice na obrazovce neobjevuje tak často jako výše zmiňovaná trojice, ale jinak je to veskrze příjemná a oblíbená postava. Když se v častých hádkách nebo bojích rozhoduje, kdo z Šinsengumi skončí proti komu z Ginovy skupiny Jorozuja, obvykle proti Jamazakimu stojí Šinpači.

Ještě bych asi měla zmínit toho největšího magora, kterým je náčelník Macudaira Katakuriko, ale ten chlap asi jediná postava z Gintamy, která mi přišla absolutně nesympatická. I záporáci jako Takasugi a jeho Kiheitai ve mně občas vzbuzovali aspoň nějaké sympatie, ale Macudaira bohužel ne. Je to nebetyčné hovado a občas ještě větší blbec než Kondó, problém je, že jemu to prostě neumím prominout. Ale zábavný je, to se mu musí nechat.

* * *

Džói Šiši

Přinejmenším stejně roztomilý jako Gintoki je i jeho bývalý kumpán z války Kacura Kotaró. Jeho denní pracovní náplní je posílat bomby na mimozemská velvyslanectví a ukrývat se před policií, pokud je odhalen tak prostě utíká a většinou úspěšně. Stejně jako Gintoki nemá Kacura rád, když mu někdo komolí jméno. V jeho případě mu ovšem nejčastěji Gin a Kagura říkají Zura[7]. Klasická odpověď (občas s drobnými obměnami) zní: „Nejsem Zura. Jsem Kacura.“ Kacura je vlastně analogem ke Kacura Kogorovi, akorát že nebojuje proti šógunátu, ale mimozemšťanům a spíš než vlastenec je to v podstatě terorista. A má překrásné dlouhé černé vlasy, o které sice jednou přišel, ale ke Gintokiho (a mému) údivu mu během jediné epizody stihly dorůst.

Od jisté doby dělá Kacurovi společnost Elizabeth. Co nebo kdo je Elizabeth zač, není dosud přesně známo. Jednou mu ji/jeho poslal Sakamoto, aby se o ni/jeho postaral, a Kacura ten úkol vzal vážně. Elizabeth na první pohled připomíná člověka navlečeného do kostýmu kachny, jednou dokonce bylo vidět, že má pod ním chlupaté mužské nohy, ale skutečná identita této záhadné bytosti zůstává utajena. I když jednou měl jakýsi pouliční trhovec k prodeji figurky nápadně podobné Elizabeth, které byly označeny jako „Vesmírná příšera Stefan.“ Nicméně to nic nevysvětluje. Faktem je, že Elizabeth se nakonec ukáže jako velmi zdatný bojovník. Kacura si ovšem pořád bláhově myslí, že je to zvíře, dokonce s ní/ním chodí i na veterinu.

Ale, a to je podstatné, kromě Kacury a Elizabeth k Džói Šiši patří i Jackie Chan. Poznávací znamení je nos. A má jenom jeden . Nad tím, kde se v té době vůbec Jackie vzal, nehloubejte. Podobných záhad je zde samozřejmě více, příkladem za všechny je Shounen Jump a na jeho obálce Naruto nebo Ičigo z Bleache. A Jackie je mimochodem sqělej.

* * *

Takasugi a Kiheitai

Jednooký Takasugi Šinsuke s vpravdě ďábelským výrazem, si narozdíl od Kacury dovoluje jít do extrémů. Zatímco jeho bývalý kolega se omezuje jen tu a tam na nějaké ty pumové útoky, při nichž navíc obvykle nedochází k nějakým závažným zdravotním újmám, a pak musí před Šinsengumi utíkat přes celé město, Takasugi si plánuje mnohem krutější zábavu, ačkoli ve kterém díle se objeví, přestává veškerá sranda.

Jeho společníků z bojové jednotky Kiheitai je sice samozřejmě více, ale rozepisovat se mi o nich bohužel nechce, protože už takhle má tahle recenze dobře deset klasických wordovských stránek, takže zmíním akorát Kawakami Bansaie s neoddělitelnými sluchátky na hlavě. Kromě boje s mečem ještě rozumí hudbě a hraje na šamisen. A aniž by o tom měl někdo tušení, je ve skutečnosti manažerem mladičké zpěvačky Terakado O-Cu.

* * *

Nindžové:

Nebylo by to anime a ani Japonsko, kdyby se v něm nevyskytl aspoň jeden nindža. Tady jich taky několik naleznete a nejdůležitější jsou asi tito:

Sarutobi Ajame, řečená Sa-čan, kunoichi z Oniwabanšú, která je bez brýlí slepá asi jako karatista Cubaki z Fullmetal Panic? Fumoffu nebo Mousse z Ranmy 1/2 a stejně ďábelsky rafinovaná. Jednou při útěku ze zbabrané akce spadla střechou na pitím zmoženého Gina, a hbitě využila jeho stavu natolik, že jí zbaštil, že spolu v noci dělali to, co obvykle muži s ženami dělají, a ve chvíli, kdy to vypadalo, že je snad Sa-čan v tom, tak se dokonce sebral natolik, že jí byl ochoten nabídnout sňatek. Vše se sice nakonec vysvětlilo, ovšem na Sa-čan s masochistickými sklony udělal Gintoki nebývale kladný dojem a tak mu čas od času zkříží cestu a prosí, aby ji svazoval a byl na ni zlý. Gin je na ni ovšem alergický asi tak jako O-Tae na Konda.

Hattori Zenzó[8] je od doby, co ho z Oniwabanšú vyrazili, ninja k pronajmutí. Nejčastěji ovšem roznáší pizzu. S Gintokim se jako jeden z mnoha nesnáší, protože mají společnou slabost pro Shounen Jump, o který se jednou velmi vážně porvali (konečná pointa byla parádní). Většinou ovšem Gin Zenzovi pořádně nakope zadek, což je pro chudáka ninju záležitost velmi bolestivá, protože ho krutě sužují hemeroidy a nepomáhá mu na ně ani vystrčit zadek na měsíční světlo . Kromě Gina trpí Zenzův konečník ještě přítomností Sarutobi Ajame, která ho rovněž nemůže ani vystát, a jejími metodami, jak mu způsobit co největší bolest jsou kupříkladu obrovské injekční stříkačky nebo svíčky.

* * *

Některé další postavy a postavičky:

Šinpačiho sestra Šimura O-Tae sice na první pohled vypadá jako sladká a roztomilá mladá slečna, ovšem zmlátit dokáže kdekoho včetně samotného Gintokiho. Za velkou šéfku ji uznává i Kagura a vůbec málokdo si jí dovolí v něčem odporovat. Navíc neumění vařit, které v minulosti v mangách a anime už prezentovaly takové borkyně jako je Kamija Kaoru z Ruróni Kenšina nebo Tendó Akane z Ranmy 1/2, dovedla O-Tae k absolutní dokonalosti. Zatímco Kaořina jídla byla aspoň poživatelná, když už ne chutná, a Akanina mohl v nejhorším případě vždycky sníst „Pan Panda“, tak z O-Taeiných odporných a spálených vaječných omelet se pomalu slepne, jak tvrdí obrýlený Šinpači, a najisto dostavuje amnézie, jak předvedl velitel Kondó ze Šinsengumi.

Jednooký mrňous Jagjú Kjúbei, skvělý šermíř a přítel O-Tae, který si jednou dívku odvedl domů za vážným účelem sňatku, se svým ještě menším otcem, pidi dědečkem a na pohled drsnými nohsledy (ovšem pojmenovanými po děvčatech z mangy/anime Ichigo 100%) taky připravil hlavním hrdinům perné chvilky, když Šinpači musel bojovat o svou sestru a Kondó o svou vyvolenou (ranařka pořád lepší než obrovská gorila z planety opic, se kterou ho chtěl oženit Macudaira, ne?), nakonec vychází najevo, že Kjúbei vůbec není chlap a od té doby se z něj… totiž z ní někdo pořád snaží udělat dívku se vším všudy.

Častým parťákem Gintokiho a jeho skupiny je Hasegawa Taizó. Kvůli Ginovi a jeho kamarádům v jediném dni přišel o práci, o manželku a ještě po něm chtěli, aby spáchal seppuku. Hasegawa na čestnou sebevraždu bohužel neměl koule, tak raději utekl a od té doby se živí, jak se dá. Obvykle brigádami a příležitostnými pracemi, protože si není schopen udržet stálé zaměstnání. Občas v nějakém návalu kolegiality zapadne s Ginem do kasina, pročež zakrátko stejně jako on skončí jen v prádle. Hasegawa stále miluje svou ženu Hacu a pořád nosí sluneční brýle. Jeho přezdívka (vlastně i celý životní životní styl) je být MADAO, což je zkratka z marude dame na ossan a doslova to znamená: „muž středního věku absolutně k ničemu.“

Větší prostor tu a tam dostane Musaši, postarší bezdomovec s rozcuchanými vlasy, co chodí jenom v trenýrkách. Ačkoliv to v žádném případě není regulérní postava, vždycky se nějak dostane do záběru, občas plní funkci komické vložky a jediné, co asi ještě stojí za zmínku, je, že si ho občas zezadu pletou lidé s Gintokim a umí hrát badminton.

A v neposlední řadě… víte, co vznikne, kdybyste zkřížili Kenšina Himuru v zabijáckém módu a Saie? Jato Kamui. Na pohled neskutečně roztomilý zrzavý klučina s přimhouřenýma očičkama, je ďábelský bojovník a navíc je to i Kaguřin starší bratr. Je to pěkný prevít, který si užívá boj. Těším se, až se zase někdy ukáže…

Je tu sice ještě spousta dalších postav, už se mi je ale fakticky nechce jmenovat, protože jsem si už ušoupala prsty, i když ti dotyční jsou nepochybně zábavní a někteří se objevili i víckrát než jednou. Když chcete vědět víc, prostě se na to koukněte, protože v tomhle případě to stojí za to. A já jdu do finiše.

* * *

Shrnutí:

Už dlouho jsem si s něčím nekápla do noty tak dobře jako s Gintamou (jedině snad s Narutem a nějakou dobu předtím s Ranmou). Víc mě snad nepotěšilo ani to, že Takahaši Rumiko loni po nějakých dvanácti letech ukončila InuJašu. Ptáte se, proč jsem tak nadšená? Prakticky proto, že něco tak švihlého byste u nás nenašli, ani kdybyste hledali sto let. Během 14 dnů dovolené (to bylo ještě v létě 2008) se mi podařilo okouknout veškeré tehdejší nasubované epizody (64), teď jsem někde kolem sto čtyřicítky a už zase čekám každý týden jak magor na další. A dodávám, že už dlouho jsem se tak nenasmála.

Tahle totálně ulítlá všehochuť má v sobě totiž namixovány všechny ty dobré věci z historických anime a taky ty dobré věci z anime současných a samozřejmě sci-fi. Pak si připočtěte přehršel dalších nejrůznějších hovadin či přehnaných a nadsazených situací a tu a tam na vás nečekaně vyjukne i něco vážnějšího nebo akčnějšího. O zcela zjevném a hlavně naprosto úmyslném plagiátorství ani nemluvím. V tomto případě ovšem ta kombinace vůbec nedopadla jako ten dort, co vařili pejsek s kočičkou, ba naopak funguje naprosto skvěle. Ovšem něco takového si můžou dovolit nejspíš zas a jenom Japonci.

Jak moc se tohle anime (resp. manga) vlastně bere vážně, můžete koneckonců posoudit sami. Z Gintokiho jména a názvu seriálu/komiksu vychází absolutně dokonalá slovní hříčka. Gintama totiž v překladu znamená „stříbrná duše“. Jenže bývalý Ginův společník Sakamoto je doslova nablblý a má tendenci Gintokimu komolit jméno na Kintoki[9], což na první pohled není nic až tak špatného. Ovšem Ginovi se oslovení Kintoki nelíbí z jednoho prostého důvodu. Název seriálu by se tím pádem změnil na Kintama, což už bohužel v tomto případě neznamená „zlatá duše“, ale doslovně „zlaté koule“, což není nic jiného než… ano, přesně ty jisté zaoblené mužské věci . Pak by se samozřejmě anime nemohlo pustit na obrazovky ve vysílacím čase pro mládež a Gintoki s Šinpači a Kagurou by přišli o kšeft .

Ale jestli díky výše popsanému čekáte pořád jenom humor, může se stát, že budete stejně jako já pořádně překvapeni, když najednou místo další zábavné epizody přišel nečekaně akční nářez. Byla to napínavá záležitost s ďábelským mečem Benizakurou[10], který měl svou vlastní duši. To se původně bezstarostná povaha epizod radikálně změnila, dostala vážnější, hlouběji laděný podtón a nálada celkově trochu potemněla. Navíc se v situaci trochu odrážejí skutečné historické události – Takasugi a jeho jednotka Kiheitai pokoušející se svrhnout vládu[11]. Jiná taková situace vznikla opět kvůli meči, tentokrát prokleté kataně, která vzala Hidžikatovi duši a změnila ho z drsného policisty v pošahaného fanouška anime a mangy. Boje mezi Šinsengumi a Kiheitai s sebou opět přinesly značnou míru akce příznačné pro šónen příběhy. A zatím poslední akční pasáž s bojem proti „vládci noci“ z klanu Jato, který chtěl uvěznit slunce , byla taky naprosto úžasná.

Jediné, co mi občas vadilo, byl tu a tam nepoměr mezi epizodami zábavnými a „méně“ zábavnými. Sice chápu, že nemůže být každý den posvícení, ale abyste u jednoho dílu řehtali jak kobyla a v následujícím až na pár výjimek téměř nehnuli ani brvou, asi hovoří za vše, i když na druhou stranu musím vzít v úvahu, že to ve většině případů bylo někdy uprostřed noci, angličtina mi nějak nedocházela a japonština mi nedocházela vůbec. Ale opět musím poznamenat, že Okita mě za každé příležitosti bavil vpravdě božsky. Nebo možná ďábelsky. Ona výměna názorů s nadřízeným, která se projevuje způsobem: Chcípni, Hidžikato! – Chcípni, Okito!, má rozhodně i něco do sebe. Na druhou stranu těch slabších epizodek není opravdu až tak moc, ale přivádí mě to k dalšímu faktu.

Největší výhodou, ale zároveň i nevýhodou seriálu je jeho epizodické ladění. Výhoda je to proto, že když se náhodou podaří dohonit mangu příliš brzy, lze spolehlivě pár desítek dílů fillerovat (naštěstí fillerů v Gintamě zatím až tolik není a třetina z nich docela ušla) a prakticky o nic nepřijdete, protože děj se stejně nikam dalece neposouvá, takže se zakrátko může navázat tam, kde se skončilo. Laik neznalý komiksové předlohy (jako je kupříkladu valná většina mojí rodiny) si s největší pravděpodobností vůbec ničeho nepovšimne a ten znalý si možná trochu zanadává nad pokleslým humorem – i když on byl vlastně častokrát pokleslý už předtím. Což mi připomíná, abych vás varovala: Nikdy nevyprávějte příbuzným u snídaně, jak Kagura zvrací Šinsengumi na grilované maso, jejich nadšenou pozornost si tím opravdu nezískáte.

Bohužel druhou nevýhodou (a v tomto případě mnohem podstatnější) jsou i četné odkazy na jiná anime či mangy. Pokud víte, o co se jedná, nejspíš vás to i pořádně pobaví, ale jestli nemáte nejmenší tušení, vo co gou, nepomohou vám v tom ani podrobné poznámky zanechané překladatelskou skupinou. A to je fakt. Ale z těch známějších by za zmínku stály třeba narážky na Prince of Tennis, Gintoki by chtěl mít bankai jako má Kurosaki Ičigo z Bleache nebo si můžete na střeše domu všimnout Rjúka z Death Note. Nejčastěji si Gintama ovšem bere na paškál ukřičeného blonďatého prcka, když Gintoki procítěně cituje slavnou větu o nenávisti od Učihy Itačiho či občas udělá na konci věty „-ttebajo“ nebo když se šógunovi na obličeji naklonuje „naruto“ (plátek rybí roládky, co se dává do ramenu) a on pak podle Gina vypadá, jako by měl Šaringan. A o tom, že O-Tose je Oročimaru snad ani nemluvím.

Co ještě dodat? Nejspíš už asi nenajdete moc jiných anime, kde dívky zvrací, ninjové trpí hemeroidy, „domácí mazlíčci“ koušou do hlavy a zanechávají po sobě enormně velké výkaly, které byste do pytlíku asi nesebrali (nejspíš byste je vůbec nesebrali), a nikde jinde hlavní hrdinové asi nedostanou za pyskování přes držku bažantem. Ne, tím ptákem. Myslím opravdu tu nádobu na moč. A to ani nemluvím o vytírání zadku šmirgl papírem. Taky je to možná i jediné anime, kde se opening klidně objeví až po deseti minutách děje. Někdy ještě později a hned ho následuje ending. Nebo se opening a ending klidně vymění. A tak podobně…

Ve výsledku tohle anime málokdy sklouzne do nějakého stereotypu, jako tomu bývá u jiných seriálů. Většinou se vždycky vytasí s něčím, co byste absolutně nečekali. Zpočátku si diváka získává potrhlým humorem, znenadání přijde s akčním nářezem a tu a tam se ho dokonce nestydí ani rozlítostnit tak, že dojetím popotahuje nosem jako malý usmrkánek. Mně už zbývá jen dodat, že jsem si to už od pátého dílu začala pořádně užívat a zase jsem si vybudovala pořádnou závislost. Na 89 % určitě.

Tohle anime je jedním slovem totálně ulítlé. Dobře, byla to dvě slova, ale jinak je to absolutní pravda. A já ho miluju. A když ho miluješ, není co řešit.

* * *

Malé zajímavůstky:

• Kupříkladu skutečně impozantní hlas Sugity Tomokazu, a.k.a. Gintokiho, možná poznáte i jako Kjona z Melancholy of Haruhi Suzumiya nebo jako Hidekiho z Chobits nebo kupříkladu korunního prince Rodina z Sisters of Wellber.

• Ginovu domácí O-Tose zase dabuje dáma s přezdívkou Kudžira (tj. velryba), jinak také Oročimaru z Naruta nebo taková ta ujetá starka z I My Me! Strawberry Eggs.

• U Naruta zůstaneme i v případě Kacury, jehož hlasem je Išida Akira, jinak také písečný ninja Gára nebo roztomilý Čo Hakkai ze Saijúki.

• Postavu Kagury oživila Kugimija Rie, kterou můžete slyšet kupříkladu jako Ala Elrica ve Fullmetal Alchemist nebo Karin, mladší sestru Ičiga z Bleache.

• Seijú Šinpačiho sestry je zase Jukino Sacuki, která je ke slyšení kupříkladu jako Kaname z Fullmetal Panic, Mucume z Love Hina nebo Kagome z InuJašy.

• No a praštěnému Sakamotovi propůjčil hlas Miki Shiničiró, kterého znám hlavně jako pohledného Jódžiho z jaoi OVA Haru wo Daite Ita, ale také stojí za postavou neméně fešného Kurze Webera z Fullmetal Panic. A ještě je to Urahara Kisuke z Bleache. A taky Mustang v novém Fullmetalovi.

Přečteno: 565 krát . Tento článek publikoval(a) Tanaka dne 11. 3. 2010 (Čtvrtek) v 23.22 v rubrice Anime & Manga, Literární tvorba, Recenze. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašeho webu.