Jak to může dopadnout, když se bůžek nudí a člověk si hraje na boha? V říši smrti, kde žijí shinigami, se jeden z nich – Ryuk (Ryuuku) – nudí. Nudí se tak těžce, že aby si užil nějakou tu zábavu, upustí zvláštní notes, kam se zapisují jména osob, které mají zemřít, a způsob, jakým mají zemřít. A Ryuk ten notes cíleně upustí přímo do říše lidí a s napětím čeká, jak to dopadne, neboť člověk, který zápisník nalezne, získá schopnost ovládat lidské životy a to už by mohla být nějaká zábava, že?

Notes spadne na školní dvůr, kde si jej povšimne student Light (Raito) Yagami. Zpočátku má celou záležitost za hodně divný (a značně morbidní) vtip, ale nedá mu to, zápisník si donese domů, kde si přečte jeho pravidla a zjistí, že skutečně s jeho pomocí může zabít, koho se mu zlíbí, musí jen znát jeho jméno, tvář a v případě potřeby zadat i příčinu smrti, kterou by měl dotyčný zemřít. Pokud příčinu blíže neurčí, zemře ten člověk prostě na infarkt.

Normální člověk, by se asi zděsil, jaký nástroj zničení se mu dostal do rukou, ale Light ne. Je přesvědčen, že je tím vyvoleným, kdo s pomocí zápisníku napraví špinavý a prohnilý svět tím, že ho zbaví všech zabijáků, násilníků a jiných zákeřných zločinců, kteří dělají z jinak krásného místa pro život semeniště hříchu. A po několika dnech se už považuje skoro za boha. A to mu ještě na paty šlape pro ostatní neviditelný Ryuk, který stále čeká na tu správnou zábavu, baští u toho jablka a na tváři má úsměv, za jaký by se nemusel stydět ani Joker z Batmana.

Jenže… je správné zabít špatného člověka? Light si myslí, že ano a že si to myslí i všichni ostatní, jen se to bojí říct nahlas. Koneckonců, jakmile se záhadná úmrtí dostala do médií, záhadný zabiják zločinců s přezdívkou Kira (zkomolenina slova Killer) se stal číslem 1 po celém světě a uctívači začali vynášet jeho jméno do nebes. Jenže pořád se tady jedná o vraždy. Provedené záhadným způsobem, přesto vraždy. A o celý případ se začíná zajímat snad nejtajuplnější vyšetřovatel na světě. Říká si pouze L a jeho tvář ještě nikdy nikdo neviděl. S policií do to doby komunikoval pouze přes počítač a svého asistenta Watariho. L proti Lightovi. Každý z nich považuje sám sebe za spravedlnost. Na čí straně je ale pravda?

ooo

A v tomto bodě začíná hra kočky s kočkou. Třebaže na počátku má Light jisté sympatie diváka, protože si myslím, že si každý určitě nejméně jednou za život přál, aby nějaký zločinec za své činy umřel, místo toho, aby až do konce svého života seděl hezky v teple nějakého vězení se stravou třikrát denně. Co na tom, že nějaký psychiatr zjistí, že to nemá v hlavě v pořádku, nebo pochází z rozvrácené rodiny, ale ten parchant přece někomu znásilnil dceru, zabil syna nebo řídil opilý a srazil skupinku dětí ze školky na procházce. Vy to víte, já to vím, ale soud ho zavře nanejvýš na doživotí nebo ho dokonce pro nedostatek důkazů osvobodí. Neměl by ten, kdo zabije, za svůj zločin zaplatit vlastním životem?

Jenže… Nestává se z člověka, který vezme osud takovýchto existencí do svých rukou, někdo úplně stejný? Kdo mu dal tu moc rozhodovat nad životem a smrtí? Lightovi ji dal jeho notes. Když zjistí, že může zabít, kohokoliv si zamane a stačí znát jen jeho jméno a tvář, nic mu nezabrání v tom, aby začal hrát na boha. Původně chce sice jen stvořit utopii bez násilí a zločinu, ale jakmile jsou jeho činy klasifikovány jako vraždy a jde po něm policie, místo toho, aby s tím přestal, bere to jako novou výzvu.

Už se nespokojí jen s těžkými zločinci, zabíjí každého, kdo mu je na stopě, od agentů FBI až po snoubenku jednoho z nich. Vymýšlí stále rafinovanější způsoby smrti a vždycky je o krok napřed před policií a dokonce i před tajuplným L, který ho zpočátku odhadl naprosto přesně, když z jeho činů usoudil, že se jedná o japonského studenta. Od té doby jde Lightovi skutečně o krk a navíc musí čelit velkému pokušení ze strany Shinigamiho Ryuka, který mu jen tak mimochodem nabízí svůj pohled, díky němuž bude znát jméno každého člověka, na něhož pohlédne stejně jako čas, který má přeurčen k smrti. Háček je opravdu malý – polovina zbylého Lightova života. Jenže, když nevíte, kolik života vám zbývá…

Light sice balancuje na hranici mezi sedmnáctiletým géniem a totálním pošukem, ale L (když se konečně dozvíte, jak vypadá) je asi dvakrát tak divný pavouk. Obrovské vaky pod očima (asi mu ta záležitost vůbec nedá spát), by mu mohla závidět i celá Gosunkugiho famílie. Chodí, jako by mu chyběla páteř a to ani nemluvím, jak bizarním způsobem seděl u zkoušky na vysokou školu. Navíc každý předmět drží tak dvěma třemi prsty, skoro jako bych se těch věcí štítil. Nejlépe to asi vypadá s mobilem (zkuste si držet mobil u uchy dvěma prsty!) nebo s prohlášením, které předčítal, když se spolu s Lightem dostal na univerzitu. To pro změnu držel oběma rukama, ale zase palcem a ukazováčkem za rohy. To už bylo vážně k po…

L Lighta podezřívá docela dlouho, ale ten si dává tak dobrý pozor, že důkazy o jeho činech prostě nejsou. A tak jeden druhého bedlivě sledují, ale více méně se ani jeden nemůže pořádně hnout z místa. Asi by to byla tak trochu patová situace, kdyby se neobjevila Misa Amane, mladičká hvězdička, která je přesvědčená o vlastní velikosti a chytrosti, o popularitě nemluvě. Misa překvapivě vlastní další zápisník, který jistým způsobem zdědila po jednom zesnulém Shinigamim. Navíc vyměnila polovinu svého života za oči Shinigami Rem, která jí provází. A ze všeho nejvíc se touží setkat s Kirou, který je jejím hrdinou. V tuhle chvíli má Light svůj trumf. Zná tvář L, který se mu sám ochotně ukázal, a také Misu, která s pomocí svého záhrobního zraku může zjistit jeho skutečné jméno. Misky vah se silně převážily na Lightovu stranu.

Do téhle chvíle se už z Lighta stal stručně řečeno pořádný parchant, který dokáže zručně manipulovat se všemi ve svém okolí, včetně Misiny Shinigami Rem, kterou k ní poutá mnohem větší náklonnost, než by měla. Výsledkem čehož se tenhle vyčůraný klouček krátce po první polovině seriálu postará o všechny své nepřátele a ty, kteří by mohli ohrozit jeho život a sen vládnout jako bůh v novém světě. Ovšem poté, co ze světa sprovodí jednou ranou tři v podobě Watariho, Rem a L, jehož totožnost si chytře přivlastní, ho čeká další nepřítel. Přesněji řečeno dva nepřátelé.

Tím oficiálním je Near a tím stínovým zase Mello. Oba pocházejí ze stejné instituce založené Watarim, která z opuštěných, ale super inteligentních sirotků dělá detektivní génie, jako byl blahé paměti výše zmiňovaný L . Near i Mello byli připravováni na roli jeho nástupce, jenže po jeho nečekané smrti nebylo rozhodnuto, který jím bude. A Mello s Nearem o post odmítá dělit, a tak odchází najít Kiru na vlastní pěst.

O několik let později, kdy už je Light ještě navíc je členem policie a má prakticky pod palcem svého otce i jeho společníky, nemluvě o Mise s očima Shinigamiho, konečně musí Light svým protivníkům čelit. Zatímco hračička Near si kolem sebe vybudoval organizaci pro pátrání po Kirovi, čokoládu milující Mello zaparkoval v podsvětí a společně se skupinkou kriminálníků pátrá po Notesech a Kirovi po svém. A tady raději skončím. Stejně už jsem toho řekla moc, ale prostě jsem se nějak nemohla zastavit.

ooo

A s díváním to bylo prakticky stejné. Jak jsem začala, tak jsem prostě nemohla přestat. Na každé další pokračování jsem se těšila s napětím a očekáváním větším, než na nový díl těch zvrácených Ztracených. Díky bohu jsem na každou další epizodu nemusela čekat celý dlouhý týden, tak jsem si jich denně naservírovala i pět nebo šest. Jasně, jsem maniak, ale prostě jsem jinak nemohla. Byla jsem vážně tolik napjatá, kdo z nich (Light nebo L) vyhraje. Light byl tak zručný manipulátor, až to vůbec nebylo hezké. Ovšem tyhle příznivé dojmy skončily někde u pětadvacátého dílu, kdy Light obehrál úplně všechny, včetně L a Misiny Shinigami. Pak už to začalo jít trošku z kopce.

Po smrti L totiž původní napětí, které mě až zvedalo židle, dle mého upadlo. Klidný a nevinně vyhlížející klučina Near a jako jeho protipól divoký Mello, se společně opravdu mohli stát lepší než původní L. Ovšem Mello se rozhodl hrát sám za sebe. Tihle dva byli sice vítaným osvěžením, ale už to u mně nevytáhli tak vysoko jako pošuk L. Je sice pravdou, že Near to s lidmi uměl mnohem lépe než on, ale jeho hračičky, figurky, karty a hrací kostky, mě taky už nebraly, jako L a jeho dortíky, přeslazené kafe a stavby z kostek cukru. A jak ten blonďatý ďáblík Mello chroupal tu čokoládu, dostávala jsem akorát sama příšerné chutě.

Což mě přivedlo do pořádné deprese, protože za přibližně čtrnáctidenní sledování Death Note jsem kvůli choutkám L a Mella určitě přibrala nejméně tři kila (a tu depku z toho jsem léčila dalšími sladkostmi). Na váhu jsem raději ani nevlezla, protože bych z toho šoku dostala infarkt a ani by nikdo nemusel napsat moje jméno do notesu smrti. Tento rok raději nepůjdu nikam na koupaliště a o dovolené u moře raději ani neuvažuji. Vzhledem k tomu, že se strašně špatně opaluju (moje neoficiální přezdívka je „Ředitelka vápenky“), by si mě ještě mohli splést s Moby Dickem (ano, myslím, že opravdu vypadám jako ta pověstná bílá velryba) a ještě by mě někdo harpunoval.

Kromě nárůstu mojí váhy mi na seriálu vlastně vadila pouze jedna věc, a tou byla ta uvřeštěná kráva Misa Amane. Tu jsem nemohla ani vystát. Byla mi tak strašně nepříjemná, že jsem si přála, aby jednou Lightovi ujely nervy a zapsal její jméno do Notesu. Light ale nebyl takový hlupák, aby se zbavil očí Shinigami, když je sám neměl. Takže přinejmenším za letité soužití s tou příšernou ženskou ho obdivuji . A odpouštím mu i to, že místo aby vzal svůj konec s hrdostí, choval se jako pěkná hysterka (asi to okoukal právě od Misy). Nicméně konec anime se maličko liší od konce mangy, který se mi líbil trochu více.

ooo

Moje hodnocení je 88 %. Tohle nádherně temné anime o tom, jak hluboce může klesnout člověk, který je stále přesvědčen, že dělá to nejlepší pro lidstvo, si nezaslouží nic menšího. Skutečně jedno z nejlepších dílek, co jsem viděla. Musím se pořádně kouknout i na mangu .
P. S. – Já nepoznala Kappeie Yamaguchiho v roli „L“! Zastřelte mě!

Přečteno: 3 131 krát . Tento článek publikoval(a) Tanaka dne 23. 10. 2007 (Úterý) v 20.28 v rubrice Anime & Manga, Literární tvorba, Recenze. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašeho webu.